Problémy spojené se škodami na majetku jsou různé, protože ke škodám může dojít jak při dopravních nehodách, tak při zaplavení obytných prostor nebo v důsledku spáchaných trestných činů. Ve všech těchto případech však existují společné rysy úhrady a ocenění.
Náhrada škody na majetku
Za poškození majetku se považuje způsobení škody na majetku někoho jiného v důsledku poškození nebo zničení. Tato škoda může být způsobena jak fyzické, tak právnické osobě. V souladu se zákonem musí být škoda na majetku plně nahrazena.
Existují však výjimky, které vylučují odpovědnost za způsobené materiální škody. Například při nehodě s pojištěným vozidlem vinník nahradí škodu pouze na části, která nepokrývá pojistné plnění. V případě nehody musí být o odsouzení nehody vydán soudní příkaz. Pokud byl spáchán trestný čin, musí existovat soudní verdikt, který to může potvrdit. Teprve potom je možné požadovat náhradu škody. Je-li vypracován jednoduchý protokol pro případ nehody, je pouze pravděpodobné, že soud uzná skutečnost škody.
Podle zákona jsou občané odpovědni za škodu způsobenou osobně. I zde však existují odchylky od obecných pravidel, pokud děti způsobily škodu na majetku, jsou odpovědní rodiče nebo instituce, pod jejichž dohledem byly děti umístěny. Pokud však v době dosažení 18 let škoda nebyla vyplacena a osoby odpovědné za dítě ji nejsou schopny nahradit, může být porušovatel, je-li k dispozici dostatečný majetek, postaven před soud.
Škodu způsobenou zaviněním státního zaměstnance hradí stát z rozpočtových prostředků.
Posouzení majetkových škod
Posouzení škod na majetku není snadný úkol a často vyžaduje pomoc odborného odhadce. Hodnocení se obvykle provádí soudem z podnětu strany, která si to přeje. Soud dále jmenuje zkoušku, kterou za posouzení platí iniciátor.
Zpráva mimosoudního znalce může být odmítnuta, protože zákon stanoví, že hodnocení musí být provedeno soudním znalcem, který prošel certifikací.
Před zahájením soudního řízení je také možné kontaktovat notáře, který má právo jmenovat zkoušku k posouzení škody. Odborník provádějící zkoušku musí mít osvědčení opravňující k provádění hodnotících činností.
U soudu musí žalobce prokázat skutečnost způsobení hmotné škody a žalovaný musí prokázat, že škoda byla způsobena jeho vinou. Pokud obě strany uznají skutečnost škody, bude otázka pouze ve výši náhrady škody.
