Divizní struktury jsou struktury organizované podle principu oddělení velkých samostatných divizí s přenosem funkcí provozního řízení a odpovědnosti za ziskovost na ně. Ze struktur hierarchického typu jsou považovány za divizní
výrobní.
Divizní struktury vedení společnosti
V souvislosti s rozšířením profilu nebo nárůstem společnosti, komplikací technologických procesů v podniku je pro manažera obtížnější činit provozní rozhodnutí v určitých oblastech. Z tohoto důvodu vznikají divizní struktury, kde ve vedení společnosti zaujímají významné místo vedoucí oddělení a vrcholoví manažeři, kteří mají přímý vztah k výrobě.
Je jim delegováno značné množství pravomocí, jimž je dána nezávislost při rozhodování o vývoji, výrobě a prodeji produktů, jakož i odpovědnost za dosažení zisku. Strategie rozvoje společnosti, finanční politika, investiční otázky zůstávají na vrcholovém vedení společnosti.
Kritéria strukturování
Multidivisionální organizace je typická pro podniky, kde jsou za propojení produktů a marketing odpovědné různé odkazy. Specializace na spotřebitele se zaměřuje na určité skupiny spotřebitelů, zatímco regionální specializace se zaměřuje na obsluhovaná území. Strukturu trhu využívají společnosti s širokou škálou produktů a četnými trhy nebo spotřebitelskými skupinami.
Globální produktová struktura produkuje velké množství produktových skupin a prodává je do různých regionů. Globální regionální struktura rozděluje ekonomické objekty podle regionálních charakteristik a také pomáhá řešit problémy spojené s regionální legislativou, zvyky a potřebami obyvatel regionu.
Výhody divizní struktury
Divizní struktura je schopna řídit diverzifikované společnosti, geograficky vzdálené divize. Má flexibilitu a rychlou reakci na jakékoli změny ve společnosti, činí okamžitá rozhodnutí o produkčních otázkách divize. S růstem nezávislosti struktury se zvyšuje její aktivita, efektivita práce, kvalita a zisk. Bylo navázáno silné spojení mezi výrobou a spotřebiteli.
Nevýhody divizní struktury
Je třeba vytvořit velkou vertikálu správy, která vyžaduje další náklady na údržbu struktury správy. Vzhledem k odlehlosti dochází k nejednotnosti struktury a nedostatečné interakci struktur při řešení problémů v souvisejících divizích. Další nevýhodou je odlehlost vyššího vedení organizace od určitých oblastí činnosti.
