Před několika desítkami let by návrh na koupi ostrova v oceánu přinejlepším způsobil zmatek. Nyní už taková formulace otázky nikoho nepřekvapuje a majiteli tohoto druhu nemovitostí se může stát každý, kdo má dostatek finančních prostředků.
Cenové rozpětí prodaných ostrovů je poměrně široké a začíná na 20 000 USD za relativně malý pozemek poblíž Kanady. Vrcholy pro tuto kategorii produktů jsou například Bahamy, které se prodávají za 100 milionů dolarů.
Každý rok se v prodeji objeví asi tři sta ostrovů, které se nacházejí v různých částech světa. Cena takových nemovitostí je dána jejich polohou (v severních mořích je levnější než v jižních), odlehlostí od pevniny, klimatickými podmínkami a malebnou krajinou, stupněm rozvoje půdy.
Pokud chcete ušetřit peníze, pak by nejvíce rozpočtovou možností bylo koupit neobydlený ostrov bez vegetace a zdrojů čerstvé vody. Na ty, kteří se chtějí stát majiteli ostrovů, však čekají určité potíže. Problém je v tom, že vláda mnoha vnitrozemských zemí zavádí různá omezení pro získávání ostrovů cizinci.
V Řecku existuje mnoho omezení rozvoje koupeného ostrova. Místní zákony předepisují nutnost archeologů zkoumat získanou půdu. Pokud během těchto vykopávek budou nalezeny stopy starověké civilizace na ostrově, bude jakákoli stavba na něm zakázána. Prakticky to samé je případ na Bermudách, Maledivách a Fidži. Ale na pobřeží Francie, Itálie a Francouzské Polynésie neexistují žádná vážná omezení pro kupce ostrovních zemí.
Postup nabytí vlastnictví ostrova se mírně liší od koupě bytu. V některých státech je však vyžadováno povolení ministerstva obrany, v jiných je nutné hovořit se zástupci ministerstva zahraničních věcí.
Ti, kteří si chtějí koupit ostrov, musí být připraveni na další výdaje kromě nákladů na samotnou nemovitost. Obvykle představují přibližně 5% hodnoty ostrova. To zahrnuje platbu za služby notáře, obchodníka, právníka, jednorázovou daň ze získání majetkových práv atd.
