V průběhu minulého století se politická a ekonomická mapa světa několikrát změnila. Světová ekonomika také prošla mnoha transformacemi. Zlatý standard byl po druhé světové válce nahrazen zlatým a směnným systémem a nakonec byl ve většině zemí zaveden systém plovoucích směnných kurzů.
Instrukce
Krok 1
Smyslem tohoto nového systému je, že sazba konkrétní měny je určena na základě poměru nabídky a poptávky po ní. Podobně jako se určuje cena cenných papírů na burze.
Krok 2
V praxi se to děje následovně: pokud roste poptávka po zboží země v zahraničí a podle toho tato země zvyšuje svůj vývoz, pak spolu s ní roste i poptávka po měně této země, která bude platit za mezinárodní obchodní transakce. Pokud se současně nezvýší dovoz země do stejné míry, což znamená, že se nezvýší poptávka po jiných měnách, nastane nerovnováha - poptávka po národní měně převyšuje nabídku. To zase povede k tomu, že hodnota měny této země poroste a její kurz vůči jiným měnám vzroste.
Krok 3
Pokud tedy objem dovozu v Rusku převýší vývoz, pak nabídka rublů na devizových trzích převýší poptávku po nich a výsledkem bude, že směnný kurz rublu začne klesat.
Krok 4
Obecně se uznává, že systém plovoucího směnného kurzu má oproti svým předchůdcům nepopiratelnou výhodu - umožňuje korigovat obchodní deficity bez zásahu vlády. Ale ne všechny země nechají svůj směnný kurz jít sám.
Krok 5
Aby se vyhnuli prudkým skokům ve směnných kurzech svých národních měn, provádějí to, čemu ekonomové říkají devizové intervence. Když klesne směnný kurz národní měny, vláda jej koupí na úkor zvláštních státních fondů. A poté, když sazba stoupne, prodá ji na devizových trzích. Ale i tato opatření jsou často neúčinná, protože v podmínkách globálního ekonomického trhu se stává, že významná část národní měny může být mimo zemi a vláda jednoduše nedokáže ovlivnit její držitele.
