Během rozvodu často vznikají spory a konflikty, které může vyřešit pouze soud. Obzvláště mnoho otázek nastává při dělení majetku, což může vést k zdlouhavým soudním sporům.
Podle zákona je v souladu s články 34 a 39 zákona o rodině Ruské federace veškerý majetek získaný v manželství, včetně bytu, společným majetkem manželů, není-li v manželské smlouvě stanoveno jinak. Ve zvláštních případech však může spory řešit pouze Nejvyšší soud Ruské federace. Takovým kontroverzním finančním bodem, pokud se manželé rozhodnou pro rozvod, je rozdělení bytu, koupené za peníze rodičů jednoho z manželů. Pokud si chce druhý z manželů vzít jeho podíl, může jej soud odmítnout.
Bydlení přijato jako dárek
Jedinou příležitost opustit byt nebo jiné bydlení v jejich úplném vlastnictví. Tento případ je výjimkou, takový majetek se nepovažuje za společně nabytý. Nezáleží na tom, ke kterému z manželů je byt registrován.
Hlavním bodem je, že bydlení nebylo zakoupeno z rodinných peněz, ale z peněz jiných lidí, které manželé obdrželi jako dárek zdarma. Soud musí prokázat, že finanční prostředky byly darovány. To vyžaduje listinné důkazy.
Existuje několik běžných případů, kdy je byt zakoupený za peníze rodičů rozdělen:
- matky a otcové obou manželů se podíleli na nákupu nemovitostí, přičemž dávali peníze svému synovi nebo dceři;
- matka a otec přidělili peníze na zakoupení bytu mladé rodině, a ne konkrétně jejich dítěti.
V prvním případě je možné rozdělit bydlení podle příspěvku každého rodiče, pokud jsou manželé schopni pokojně urovnat spor a předložit soudu důkazy. Ve druhém případě platí obecná pravidla - část bytu je 50/50.
Pokud rodiče samostatně zakoupili byt a přidělili nemovitost páru, hrají roli různé právní nuance. Je důležité, pro koho je darovací smlouva sepsána, kdo je podle dokumentů vlastníkem bytu.
Darovací smlouvu lze uzavřít buď s jedním manželem, nebo dvěma. V prvním případě je celkem jednoduché prokázat, že bydlení není společně získaným majetkem - musíte si vzít doklad a předložit darovací smlouvu a byt zůstane manželovi, který vlastní bydlení. Bydlení darované rodině se dělí podle pravidla 50/50.
Aby darovací smlouva spolehlivě chránila před ztrátou nemovitostí v případě rozvodu, musí být notářsky ověřena. Pokud tak neučiní, může soud mít podezření, že dokumenty jsou padělány a vydány se zpětnou platností. Dalším způsobem je pozvat svědky, kteří jsou připraveni transakci potvrdit soudem. Ale takové svědectví má nízkou důkazní hodnotu ve vztahu k notářskému osvědčení. Proto se doporučuje formátování tohoto dokumentu.
Je to bráno v úvahu při dělení dělitelného majetku a investování manželů do obnovy areálu po jeho koupi. I kdyby byl tento nový byt zakoupen z peněz rodičů manžela nebo manželky a existuje potvrzení ve formě notářsky ověřené darovací smlouvy, má manžel, který své peníze vynaložil na opravy, právo požadovat podíl.
Arbitrážní praxe
Nyní se v praxi přijímají různá rozhodnutí a verdikty soudů různých případů si často odporují. Mnoho rozporů je způsobeno případy, kdy nebyl darován samotný byt, ale peníze za něj. Pokud tedy jeden z manželů chce podat žalobu proti druhému s požadavkem dát polovinu bytu a druhý z manželů předloží doklady potvrzující, že peníze dali rodiče, může soud o žádosti přesto rozhodnout kladně. Budou se zde řídit skutečností, že finanční prostředky byly dobrovolně vynaloženy na obecné potřeby, což znamená, že získaný majetek je společně získaným majetkem.
Jiné soudy, včetně vyšších soudů, mohou takové rozhodnutí považovat za porušení hmotného práva a první z manželů má právo požadovat přehodnocení rozhodnutí a vrátit podíl zpět. Článek 36 odst. 1 zákona o rodině stanoví, že majetek, který dostal jeden z manželů jako dar, dědictví nebo jiné bezodplatné transakce, je jeho vlastní. Také to není společný majetek zakoupený během manželství, ale z osobních prostředků. Ve výše popsaném případě je proto soud povinen rozdělit byt podle skutečně investovaných prostředků. Druhý manžel obdrží částečně přijatý podíl.
