Zjednodušený daňový systém (STS) je zvláštní daňový režim zavedený v Rusku v roce 2012. Dnes je díky svým přirozeným výhodám nejoblíbenějším režimem mezi malými a středními podniky.
Podmínky použití zjednodušeného daňového systému
Účelem vývoje zjednodušeného daňového systému bylo snížení daňové zátěže podniků a usnadnění účetnictví. Chcete-li použít zjednodušený daňový systém, musí podnikatel nebo organizace podat žádost o oznámení při registraci nového podniku Můžete také přejít na zjednodušený daňový systém z jiného daňového režimu (z OSNO nebo UTII) do 31. prosince předchozího roku.
K uplatnění zjednodušeného daňového systému musí jednotlivý podnikatel nebo organizace splňovat řadu podmínek. Počet zaměstnanců by neměl překročit 100 lidí, roční příjem by měl být nižší než 60 milionů rublů a zbytková hodnota stálých aktiv - až 100 milionů rublů. Je zakázáno uplatňovat zjednodušený daňový systém a organizace s podílem na něm jiných společností nad 25%, jakož i společností s pobočkami.
Subjekty a předměty zdanění v rámci zjednodušeného daňového systému
Stejně jako jakýkoli jiný daňový režim má STS své vlastní předměty a subjekty.
Jako subjekty zjednodušeného daňového systému mohou působit jednotliví podnikatelé a organizace, které na něj přešly zavedeným postupem. Řada účastníků trhu zároveň nemá k dispozici použití zjednodušeného daňového systému. Mezi nimi jsou banky, pojišťovny, soukromé penzijní fondy, zastavárny, makléři, investiční fondy, notáři. Přístup k používání zjednodušeného daňového systému je rovněž uzavřen pro společnosti působící v těžebním průmyslu a v hazardních hrách.
Legislativa stanoví dva typy předmětů zdanění - příjem (sazba daně je 6%) a příjem snížený o výdaje (výchozí sazba je 15%). Daňový poplatník si může sám zvolit optimální daňový režim.
Základ daně podle zjednodušeného daňového systému
V případě daňového předmětu je příjem daňovým základem výnosu, veškeré výdaje se neberou v úvahu. Při uplatnění zjednodušeného daňového systému se sazbou 6% lze snížit daň z pojistného na mimorozpočtové prostředky pro zaměstnance, maximálně však o polovinu.
Pokud je předmětem zdanění příjem minus náklady, nebere se v úvahu výnos, ale zisk. Náklady jsou přísně omezené a musí být ekonomicky zdůvodněny a zdokumentovány. Pokud je navíc vypočtená daň nižší než 1% z výše příjmu, platí se minimální daň ve výši 1%.
Jednotná daň zjednodušeného daňového systému se vypočítá jako daňová sazba vynásobená základem daně. Poplatník musí určit výši splatné daně samostatně.
Pokud daňový poplatník kombinuje několik daňových režimů (například STS a UTII), musí vést samostatné účetní záznamy.
Zdaňovacím obdobím pro zjednodušený daňový systém je rok. Zároveň je v průběhu roku daňový poplatník povinen platit zálohy na daň za první čtvrtletí, šest měsíců a tři čtvrtletí. Počítají se na akruální bázi a jsou vypláceny nejpozději 25. den prvního měsíce následujícího po vykazovaném měsíci.
