Pro většinu dlužníků je to soud, který je jakousi záchranou, která shrnuje výsledky. Předpokládá se, že po soudu bude úrok vypočítán a zmrazen, ale to nemusí vždy fungovat. Může banka účtovat úroky, i když došlo k pokusu?
Když banka pokračuje v účtování úroků
Jak legální jsou takové kroky ze strany banky? Vše v tomto případě závisí na správnosti koncipování pohledávek finanční institucí. Pokud například banka v žádosti požaduje splatit dluh v plné výši, při ukončení smlouvy se hromadění zpoždění zastaví bezprostředně po rozhodnutí soudu. Teoreticky v tomto okamžiku množství dluhu přestane růst a bude fixováno.
V praxi však banky upřednostňují mírně odlišné schéma. Právní oddělení úvěrové instituce uplatňuje nároky týkající se výše dluhu jejího klienta, který vznikl v době podání soudní žádosti, přičemž výše jistiny na úvěrovém produktu zůstává mimo toto inkaso.
V souladu s tím nebude ukončena dohoda mezi klientem a bankou a z tohoto zůstatku budou účtovány pokuty i úroky. Pomocí takového poměrně běžného schématu je banka schopna několikrát požádat o pomoc soud, pokaždé, když žádá o část částky. V případě nedostatku finančních prostředků se k tomuto případu může připojit přímý exekutor. V případě potřeby může za účelem splacení dluhu identifikovat nákladné nákupy, zkontrolovat daňové úkony a vypracovat oznámení, že dlužník má prostředky na složení peněz na splacení dluhu, i když je dlužníkem důchodce.
Na základě čehož banka nadále účtuje úroky
Pro zodpovězení této otázky je třeba odkázat na článek 208 ruského občanského soudního řádu. Podle tohoto článku „platí, že„ na žádost dlužníka nebo navrhovatele (kterým je banka) má soud, který si případ vypůjčil za účelem práce, právo indexovat částky, které soud vymohl v době exekuce rozsudku “.
Článek 395 občanského zákoníku rovněž konstatuje, že za použití finančních zdrojů jiných osob v důsledku nezákonného a neoprávněného zadržování ze zákona, jakož i v případě zpoždění, vyhýbání se vrácení peněz nebo platby bude muset strana, která tyto prostředky používá, také zaplatit úroky z objemu čerpaných prostředků.
Podle těchto dvou článků má banka plné a právně oprávněné právo požadovat po klientovi splacení nejen dluhu z úvěrového produktu, ale i úroků i po rozhodnutí soudu. To je možné i v případě pevné částky dluhu, ale pouze v případech, kdy dlužník z nějakého důvodu neplní soudní povinnosti nebo splácí dluh ve splátkách (i v případech, kdy byl splátkový kalendář schválen soudem).
Banka to však může udělat, pouze pokud se obrátí na soud s jinou žalobou. V takových případech bude dlužník muset zaplatit novou dlužnou částku na základě nového rozhodnutí soudu. Zároveň banka, která se snaží zbohatnout, počká několik týdnů a poté „stáhne úrok“a sečte je pro novou pohledávku.
V této situaci je povzbudivé, že ve většině případů bude objem finančních prostředků nashromážděných jako úrok příliš malý na vydání příští sbírky. Banky proto obvykle podávají jednu pohledávku na jistinu dluhu a s jinou pohledávkou se neobracejí a nikdo nebude dlužníka nutit k platbě úroků.
