Evropská unie spojila téměř tři desítky evropských zemí a stala se jedinečnou entitou, která kombinuje charakteristiky státu a mezinárodní organizace. Jedním z úkolů tohoto sdružení je vytvoření společné ekonomické zóny, kde bude obíhat jednotná evropská měna. Složení Evropské unie se dodnes neshoduje se složením zóny, kde se používá euro.
Je zvykem nazývat eurozónu skupinou zemí, které přijaly jednotnou evropskou měnu zvanou euro jako zákonné platidlo na svém území. K lednu 1999 existovalo jedenáct takových zemí: Německo, Rakousko, Francie, Belgie, Finsko, Itálie, Irsko, Portugalsko, Španělsko, Nizozemsko a Lucembursko. O něco později se eurozóna rozšířila díky přistoupení Slovinska, Řecka, Malty, Slovenska, Kypru a Estonska.
Tzv. Rozšířená eurozóna zahrnuje několik dalších států, kde se také používá jednotná evropská měna. Dohody s Evropskou unií tedy uzavíraly San Marino, Vatikán a Monako. Bez uzavření dohody se euro používá v osadách v Andoře, Černé Hoře a Kosovu.
Formování společné měnové a hospodářské politiky v evropských zemích probíhalo ve třech fázích. Jednotná evropská měna se od března 2002 stala jediným legálním platebním prostředkem v eurozóně.
Zavedení společné měnové jednotky se stalo nejodvážnějším ekonomickým experimentem poslední doby. Až dosud se odborníci dohadují o tom, zda byl přechod na jednotnou měnu účelný. Dosud nebyly vyřešeny otázky rozdělení výhod a možných nákladů z vytvoření měnové unie mezi jednotlivými státy a sektory hospodářství. Výsledek experimentu pravděpodobně ovlivní nejen Evropu, ale také mnoho dalších států, které s tímto regionem udržují ekonomické vztahy.
Každá země EU má formálně veškerá práva vstoupit do eurozóny. Kandidáti na vstup do eurozóny přesto musí splňovat určitá kritéria, která platí pro jejich měnovou politiku. Nejprve by měl být rozpočtový schodek kandidátské země v rozmezí 3% HDP a dluh vládního sektoru by se měl blížit 60% HDP.
Stát, který si přeje vstoupit do eurozóny, musí navíc zajistit stabilní směnný kurz své měny vůči evropské měně. Rovněž se zohledňuje míra nezávislosti centrální banky země a úroveň soudržnosti její finanční politiky s politikou zemí eurozóny.
Při hodnocení potenciálních nových členů eurozóny zohledňují Evropská centrální banka a Evropská komise výsledky vzájemné integrace trhů, vývoj platební bilance, mzdové náklady a úroveň cenových indexů. Po získání členství v měnové unii bude nový člen eurozóny povinen splnit kritéria stability stanovená pro finanční sektor.
Při vstupu do zóny jednotné evropské měny přenášejí noví členové Unie veškeré pravomoci v oblasti měnové a úvěrové politiky na Evropskou centrální banku, která nyní rozhoduje o otázkách týkajících se stanovení úrovně úrokových sazeb a stanovení objemu bankovek.
Pro každého nového člena EU je vstup do eurozóny přirozeným krokem vedoucím k úplné a komplexní integraci státu do Evropské unie.